Bojujte jako chlap

Barret Hooper – Saturday Post – January 2002

 

Zaměřil jsem se na slovo „nechat vykrvácet“. Ve slovníku má význam odvedení krve. Obvykle to znamená smrt. Můžete se s tím setkat ve zprávě z pitvy, nebo románu o upírech, ale slyšel jsem to i v „Aktech X“.

 

Patnácticentimetrové ostří míří na mě. Není žádný div, že se cítím trochu anemický (bez krve). Jedno uklouznutí, nůž obkrouží zespodu mou bradu, a to by mi rozřízlo hrdlo. Samozřejmě, není to krvácení, s kterým bych si dělal starosti. Poškození svalů, šlach a vazů, vytrhnout a rozervat, to mě nechá jako loutku s uřezanými šňůrkami.

Lidské tělo má více než 650 svalů a 100 kloubů, jsou spojené vazy a šlachami -- měkkými body, slabostmi. A můj protivník, Vladimír Vasiliev -- říkám mu napíchávač Vlad – je zná všechny. „Je důležité porozumět jak působit na místa na těle,“ říká se silným ruským přízvukem. Na rozdíl od toho co vidíte ve filmech, boj s nožem je o tom, že víte kde útok „otevře“ člověka, protože „v boji s nožem není žádné vítězství, pouze přežití.“

Vasiliev je hlavní instruktor školy Ruského bojového umění v Thornhill, severní Toronto, které nabízí styl „vše dovoleno a rychlé výsledky.“ Nalezl jsem ho v časopisu bojových umění, mezi reklamou pro tak zvaný Dim Mak Dotek Smrti a „zaslužte si pásek karate v 10 jednoduchých lekcích“. Nemohu si odpustit poznámku -- reklama ve všem. Jeho reklama byla pro Ruské bojové umění, neboli Systema, „jedinečná, praktická a devastující obrana proti jakékoli formě útoku,“ založená na „trénování Ruských zvláštních jednotek.“

Ruské zvláštní jednotky. Vojska specialnovo naznačenia, neboli jednoduše Spetsnaz. Vytvořené v roce 1974 k nezávislé činnosti Rudé armády. Spetsnaz shrnuje hrozbu a sílu Sovětského státu. Byla to tajná zbraň SSSR během Studené války. Spetsnaz pomáhala Sovětům svrhnout vládu v Afghánistánu v roce 1979 při nepokojích v národním paláci v Kábulu, kde zastřelili prezidenta Amina a jeho rodinu. V roce 1985 teroristi obsadili Sovětské velvyslanectví v Bejrůtu, jednotka Spetsnaz vnikla na velvyslanectví, unesla 4 teroristy a poslala jednu z jejich setnutých hlav v tašce vůdci teroristů.

Dokonce i dnes je Spetsnaz snad nejexkluzivnější – a nejtajemnější – armádní jednotka na světě, elitnější než Americká věhlasná námořní pěchota nebo Delta force. Skládá se z odstřelovačů, expertů na výbušniny, a specialistů v boji na blízko. Spetsnaz se zabývá bojem proti terorismu, záchranou rukojmích, vyproštěním, sabotážemi, a průzkumnými misemi. Operovali v Čečensku a v Ruských odtržených republikách, odkud jsou zprávy o Spetsnaz operacích v Afghánistánu, zejména pomoci s lovem na Usáma bin Ládina. V březnu 1999 vytiskl časopis Time příběh o vojácích Spetsnaz, kteří fungují nezávisle, jako sval.

 

x – x  - x – x – x – x – x – x – x

 

Vladimír Vasiliev je veterán Spetsnaz, kde sloužil 10 let a trénoval ostatní vojáky. Nabídl mi, že mě zasvětí do tohoto bojového umění, abych se na sebe mohl spolehnout jako na zabijáka.

Vasilievova tělocvična je vedle tanečního studia v zadní části průmyslových budov v Thornhill. V tomto místě vás kroky zavedou ke dveřím, kde se oznamuje: Ruské bojové umění – Systema.

Uvnitř jsou stěny pokryté výstřižkami z novin s inspiračními fotografiemi: mířící odstřelovač, útočící tým zasahující v budově. Na poličce jsou instruktážní videa od Vladimíra Vasilieva -- Obrana proti mnoha útokům, Ruský boj, Boj s nožem a Sražení, Odzbrojení střelné zbraně. Jsou zde také časopisy, s Jet Li a Jackie Chanem na obálce.

V prostoru na cvičení jsou velké vlajky Kanady, post Komunistického Ruska a Spetsnaz, se symbolem černého netopýra na světle modrém pozadí. Lapy, které se používají pro údery a kopy, jsou nakupené v jednom rohu spolu s kolekcí tyček, nožů a mečů. Nezakryté zářivky a několik malinkých oken zajišťují světlo. Páchne to jako v zamčené místnosti na střední škole, a když dýcháte, vidíte páru ve vzduchu.

Když jsem vešel, všichni již cvičili a vypadalo to jako nějaká scéna z Fight Clubu. Bylo zde asi 20 studentů, všechno muži, vypadali jako atleti, oblečeni v tričkách a vojenských kalhotách, útočili jeden na druhého.

Vasiliev stojí s rukama na bocích a klidně je pozoruje. Očekával jsem, že najdu někoho jako Dolph Lundgren, který hrál ruského boxera v Rocky IV., někoho většího, kdo se chová jako mašina. Ale Vasiliev vypadá pozoruhodně normálně. Střední výška a postava, má krátké tmavé vlasy s náznaky šedi po stranách, a otevřený, přátelský obličej se znaky úsměvu v koutcích očí a úst. Když šel, aby mě přivítal, nepatrně se naparoval, což mi přišlo jako zřetelně vojenské, a Ruské. Usmál se vesele, když se představoval. „Ptejte se, na co chcete,“ řekl předtím, než se obrátil ke své třídě.

Systema, neboli Systém, je další velká věc v sebeobraně. Je to nové ninjutsu (smrtelné, tajné umění feudálního Japonska, vrahové v černém oblečení, které proslavil Hollywood v 80-tých letech).

Vasiliev si zasloužil dobré jméno v mezinárodních kruzích bojových umění. Psalo se o něm v takových časopisech jako Combat a American Survival Guide. Citovali ho v článku časopisu Maxim, o světových elitních vojenských jednotkách: Jako jsou Zelené barety, vojáci Britské speciální vzdušné služby (SAS) – a, samozřejmě, Spetsnaz. Jeho verzi Ruského bojového umění (RMA) analyzovali experti na sebeobranu v časopisech, jako je Inside Kung Fu a Black Belt.

Systema je bojový styl, který se datuje od roku 900. Po staletí bylo Rusko atakováno nájezdníky z celé Evropy a Asie: Varjagové (Vikingové), Skytové, Volžští Bulhaři a Zlatá horda, armáda Čingischána s nejkrutějšími mongolskými bojovníky, abychom některé pojmenovali. Po letech vyvinuli ruští bojovníci instinktivní bojový styl, který byl extrémně praktický a účinný proti jakémukoli nepříteli, za jakýchkoli okolností. Nemá předem určené pohyby, jako například karate, nenapodobuje ani zvířata, jako ve stylech kung fu. Když se komunisté dostali k moci v roce 1917, bolševický režim potlačil všechny národní bojové tradice. Ale Stalinovy vládní orgány připustily možnost využít RMA v elitních vojenských jednotkách.

Po desetiletí se trénovalo v utajení, jako mýtické umění Šaolinského kung fu, dokud Vasiliev nezaložil školu, první na světě, která učila Ruské bojové umění mimo Rusko.

Dnes je mnoho škol po celém světě, certifikovaných Vasilievem, které mohou učit Systema. Studenti, muži i ženy, z různých prostředí přicházejí do Thornhill z takové dálky jako je Anglie a Francie, aby s ním trénovali. Mnozí mají nějakou předchozí zkušenost s bojovým uměním. Někdo se chce dále rozvíjet, jiný se chce „otestovat na ulici“. (Jeden černý pás aikido z USA se chystal přestěhovat do Japonska, aby trénoval s Tokijskými policisty, dokud neviděl videa s Vasilievem.) Je zde spousta obchodníků, kteří chtějí trénovat bodyguardy a mnoho lidí s policejními a vojenskými zkušenostmi -- námořnictvo USA a vojenské policie, francouzské cizinecké legie a britské armády, a jeden bodyguard královské rodiny ze Saúdské Arábie.

Tady jsem viděl, jak nějaký student chytil ruce Vasilieva za zády. Vasiliev mrknul mým směrem a tím nejnepatrnějším pohybem se volně vysmekl, chytil do bolestivé páky zápěstí a loket studenta. Nepochopil jsem, jak to provedl. Nejsem si jist, zda to věděl i student.

Vasiliev potom vyzval hrstku dalších, aby na něj útočili. Na rozdíl od filmů, kde grázlové útočí jeden po druhém, zde kolem něj chvíli obezřetně kroužili, a potom udeřili naráz ze všech směrů. Udeřili, kopli, a chytali, ale on se pohyboval bez námahy, kroutil se a dřepnul a přesměroval jejich údery na čelisti, hlavy a stehna útočníků navzájem, na stěny a podlahy.

Stojí uprostřed, ukazuje tlakové body a úhly; vysvětluje jak „můžete ramena odtrhnout jako kuřecí křídla.“ (Sebeobrana je konečným řešením, říkají staré sporty, ale „Nejlepší obrana je dobrý útok,“ je samozřejmé ve škole V.Vasilieva.) „Pohyb je klíčový,“ vysvětluje, „ne úder.“ Na rozdíl od karate, říká, „nebráníte vzduch.“ Údery a kopy jsou blokovány velmi těsně u těla. „Nechte přijít protivníka k vám, nechoďte za protivníkem.“ Kopy jsou zřídka zasazeny výše než úroveň boků. „Více funguje kop do holení, kolen a kotníků,“ říká Vasiliev. „Ztrácíte méně energie a jsou rychlejší, a je těžší pro ostatní na vás útočit.“

Občas student zkusí něco pestrého, kop na Vasilievovu hlavu, nebo úder pěstí s otočkou, mnozí mají černé pásy v dalších bojových uměních. „Žádné techniky Jackie Chana,“ plísní, a bez námahy odklání útoky.

Jako v brazilském bojovém umění capoeira, mnoho pohybů v Systému se může srovnávat s tradičními tanci Vasilievovy domoviny, což vysvětluje proč se občas Vasiliev pohybuje, jakoby tancoval Ukrajinský hopak na hudbu, kterou slyší pouze on. „Je to téměř jako balet. Více než balet,“ řekl mi později jeden student. Jindy vypadá jako breakdancer, zasazuje krátké rychlé údery doprovázené vlastními hlasitými komiksovými zvukovými efekty -- Biff! Bam! Pow!

Jeho obrana může vypadat zprvu jako neschopnost: Zdá se, že studenti spolupracují příliš snadno, když si Vasiliev dřepne, splete a zamotá jejich končetiny. Ale potom jsem zpozoroval propracované ozdůbky ve Vasilievových pohybech.

Zjistil jsem, že toto je jedinečné v Systema. Učí studenty uniknout příchozím útokům tím, že udržují tělo velmi uvolněné a pohybují pouze tou částí, na kterou bylo zacíleno. Jacob Goldblatt, černý pás aikido, který se sem přestěhoval před šesti měsíci, aby zde trénoval, líčí příběh, který mu řekl Vasiliev. Vasiliev čekal na vlak s několika kolegy Spetsnaz, když vlak přijížděl, vrhla se k nim starší žena. „Místo aby ji zachytili, jak byste to normálně udělali,“ říká Goldblatt, „voják nejblíže k ní automaticky pohnul svým tělem tak, aby odklonil její ruce. Spadla na zem.“

Když hodina skončila, Vasiliev a já jsme kráčeli k úzké kanceláři, abychom udělali rozhovor. Někdy se jeho myšlenky pohnuly rychleji v ruštině, než v angličtině, takže jeho žena Valerie, nám překládala. Je fyzioterapeutka, která se přistěhovala do Kanady na počátku 80-tých let z Leningradu (nyní St.Petersburg). Vzali se v roce 1992, a mají tři dcery.

Seděl napříč ode mě, daleko od žíněnky, kde strávil posledních 90 minut mlácením svých studentů. Vasiliev nevypadal jako zabiják. Mohli byste si sednout vedle něj v autobusu a nevšimnout si ho. Proto byl dokonalou volbou pro Spetsnaz. „Snažili se vybrat někoho, kdo vypadá průměrně, koho byste si mohli poplést, kdo by prošel mise, někdo, kdo nevypadá jako Arnold,“ říká Vasiliev, ukazující na fotografii se Schwarzeneggerem a Valerií. „Musíte se umět ztratit v lese, v zástupu, ztratit se v prázdné místnosti.“

Vasiliev vyrůstal v Tveru, což je průmyslové město 200 kilometrů severně od Moskvy. Jeho otec byl generál v Rudé armádě, který zemřel, když byl Vasiliev ještě chlapec. Má sestru a bratra (který dnes žije v Německu).

Vojenská služba byla v někdejším Sovětském svazu povinná, takže po střední škole byl Vasiliev odveden. Společně s hrstkou odvedenců, kteří dali slib, byl vybrán pro pokročilý trénink s veterány Spetsnaz, kteří působili jako neformální průzkumníci talentů. (Sovětští Olympijští atleti, speciálně ti z bojově zaměřených sportů, jako střelba a zápas, byli také verbováni pro Spetsnaz.)

„Bylo to tak, že buď půjdeš do Spetsnaz nebo do vězení,“ cituje jeden bývalý důstojník Spetsnaz v časopisu Time. Vasiliev často bojoval. „V Rusku jsou pouliční boje obvyklé,“ říká. „Lidé jsou vždy připraveni jít. Je to normální pro naši kulturu. Bojuje se v restauracích, barech, všude.“

„Když jsem bojoval, vše se stávalo tak rychle, že lidé leželi na zemi a já jsem si nemohl vzpomenout, co jsem udělal.“

Ve Spetsnaz sloužil Vasiliev v jedné z Jednotek Zvláštního nasazení (SOU), elitní skupina, tak tajná, že nikdo ze členů nevěděl, kdo do ní patří. Pouze nejvyšší vojenští úředníci byli informováni o jejich existenci.

SOU využívali v nejriskantnějších misích pro KGB a další vládní orgány. V hantýrce zpravodajů se jednalo o „špinavou práci,“ tam kde určité záležitosti často neměly pravidla, jako únosy a úkladné vraždy.

Vasiliev studoval karate a box, a trénoval se záhadným 70-ti letým bojovníkem, kterému říkal Strýček Petr, jehož styl se „vyvíjel částečně se samurajskými válečníky. Šlo o bezprostřední reakce a ty jenom dovolíš tvému protivníku udělat jeden pohyb.“ Ale trénink Spetsnaz byl nad precizností. Jeho instruktoři ho mlátili každý den a dávali mu elektrické šoky, aby ho otužili. Máš ruce ohnuté za zády „až začneš křičet, protože už nemůžeš bolest vydržet“, potom tě mohli bodnout nožem. „Chtěli vidět, do jakého extrému může člověk jít, než ho zlomí. Používali také tato cvičení, aby tě naučili, jak relaxovat po bolesti a naučili nové možnosti, jak odolávat.“ Když byla venku zima, v SOU říkali „voda je moc chladná na plavání pouze když je zmrzlá“, nebo ho hodili do obrovských mravenišť, aby ho tisíce mravenců kousalo. Brali ho do márnice po skutečných autohaváriích a nutili ho nosit mrtvá těla proto, aby byl méně citlivý - „nabrat a pracovat.“ Záměr byl vytvořit vojáka „odolného vůči psychickému mučení v boji. Chtěli, aby jejich elitní zvláštní jednotky neměli strach ze smrti.“

Vasiliev se konečně stal instruktorem, vyučoval Systém vojáky Spetsnaz, agenty KGB, vládní bodyguardy a policejní důstojníky. Ale po více než 10 letech u vojska, chtěl Vasiliev „vidět svět beze zbraní.“ Opustil armádu a přestěhoval se do Toronta v roce 1990, kde pracoval v několika příležitostných zaměstnáních a nakonec potkal Valerii.

Když jsem se zeptal Vasilieva, co jeho mise ve Spetsnaz zahrnovaly, odpověděl Rusky. „Kontra-špionáž,“ překládá Valerie, „něco odstranit, ukrást pár informací nebo předmět. Nebo unést osobu nebo zabít.“

„Zúčastnil jste se únosu nebo úkladné vraždy?“

Valerie se dívá na svého manžela a Vasiliev udělá krátkou pauzu před odpovědí v angličtině. „Řekněme, že o tom vím,“ říká. „Je to velmi tajné.“

Věděl jsem o pověsti Spetsnaz v Afghánistánu, a zeptal jsem se, zda tam někdy byl. Usmál se a pokrčil rameny. „Kdybych mohl říci, řeknu, ale nemohu.“

Vzpomněl jsem si na poznámku jednoho z jeho studentů, kterou mi řekl po tréninku: „Chtěli by mít Vladimíra v jednom z těch letadel v New Yorku.“ Studenti často žertují, že když Vasiliev létá, měli by oznámit pasažérům před vzlétnutím, že je na palubě. „Pro mne může být snadnější něco udělat,“ říká. „Teroristi nejsou obvykle sami. Musíte zjistit, kdo je velitel; vedoucí bude více uvolněný, to vám napoví, kdo je nebezpečnější. A potom jdete.“

 

x – x – x – x – x – x – x – x – x – x

 

V Torontu narazil Vasiliev na své současné zaměstnání náhodou. Když cvičil v místním centru, předvedl několik pohybů Systema příteli, upoutal publikum a konečně mohl učit ve svém domě pár studentů. V roce 1993 otevřel první školu Ruského bojového umění v severní Americe. Za šest měsíců, měl více než 100 studentů a získal zpět počáteční investici 10.000 dolarů.

V roce 1996, vytvořil své první instruktážní video, Knife Defense, které obsahuje „přes 35 absolutně jedinečných a skutečně účinných technik obrany proti VŠEM MOŽNÝM útokům nožem.“ Toto video se umístilo u European Knife Fighting Association jako nejlepší video roku, zahrnuje krok po kroku ukázky, jak se bránit proti čemukoli od kulečníkového tága a basebalové pálky, k nunchaku a ninja mečům, a samozřejmě, noži -- kapesní nože, lovecké nože, řeznické nože, vrhací nože. (Boj s nožem je specialita Spetsnaz: Nůž byl symbol cti muže ve Starém Rusku, a vojáci jsou trénováni hodit dva nože naráz na dva různé cíle, ovládat lopatku jako sekeru, a vrhnout žiletky do očí protivníka.)

Vasiliev cestuje několikrát za rok na semináře po celém světě. Právě se vrátil z týdenního tábora v New Jersey. „Trénink přepadového oddílu -- škrcení, jak se plížit v lese, útoky ze zálohy, a podobně,“ říká.

Také pořádá každoroční tréninkové setkání v Torontu s Michailem Ryabkem, který je hlavním instruktorem v Moskvě. Ryabko trénoval Systém od svých pěti let s jedním ze Stalinových osobních strážců, do Spetsnaz se dostal v 15 letech. Vasiliev má oprávnění od Ruského ministerstva vnitra, že může vzít každé jaro 30 studentů do Moskvy, aby mohli trénovat se členy protiteroristické jednotky a jednotkou na záchranu rukojmích.

Týden turistického tábora, nabízí „věrohodný vojenský výcvik“ na bázi bezpečnostních Zvláštních jednotek. Studenti dostanou oficiální uniformu Spetsnaz a projdou sérií drilů: tréninkový boj holýma rukama, projít ohněm, techniky taktického boje a jízda opancéřovaným autem. V ceně je i prohlídka pamětihodností, exkurse Moskvou, návštěva Rudého náměstí, Kremlu a Balšój balet.

 

x – x – x – x – x – x – x – x – x – x – x

 

Zpět do méně exotického místa Thornhill, tělocvična je plná rachotu a sténání, jak cvičíme s našimi partnery, a zrcadlo, které je podél jedné stěny, je zapocené. „Pamatujte na dýchání. Když dýcháte, cítíte, že žijete,“ říká dokola Vasiliev. „A nezápaste. Nechtějte jít hlavou proti zdi. Není to o tom, kdo je silnější.“

Vasiliev není žádný kruťas, je spíše jako Pan Miyagi z Karate Kid, který řídí své studenty příkladem. Dělá si legraci, když útok nebo obrana nejde tak jak plánoval, mírně je vyplísní za chyby a povzbuzuje, kdykoli vidí zmatek ve studentově obličeji. „Někteří z vás,“ říká, po speciálním cvičení, „někteří z vás . . .“ Přerušil, jak bedlivě zkoumal obličeje netrpělivých studentů. „Jsou na tom velmi špatně,“ zašprýmoval.

Přesto je trénink vyčerpávající, a zcela reálný. Nejsou zde žádné boxovací pytle, žádná hypotetická cvičení. „V mnoha školách bojových umění se příliš hodně času tráví učením neskutečných pozic a klasických pohybů,“ říká Vasiliev. „Nepřipraví to studenta na reálný boj.“ Zde děláme kliky, zatímco nás jiní lehce kopou do břicha, hrudníku, zad, ramen a nohou. „Je dobré dostat ránu,“ vysvětluje Vasiliev. (Překvapivě mi údery pomáhají rozptýlit myšlenky od bolesti v pažích.) A naráz, po ukolébání mým partnerem, jsem byl tvrdě stržen na podlahu. Postavil jsem se na chodidla, pohlédl jsem dolů a viděl logo Russian Martial Art ze zad mého trika čistě obtisknuté na gumové žíněnce.

Potom jsme přešli na techniky nožem. Málo zkušení studenti jako já používali dřevěné nože, zatímco vyspělejší studenti se vyzbrojili tupými kovovými. Za nějaký čas se studenti naučí pracovat se skutečným  ostřím. Nůž je cesta ke zvýšení vašeho uvědomění, Vasiliev říká. „Můžete být dobrý proti úderu, ale úder může být jasný. Pohyby s nožem jsou krátké, rychlé a nebezpečné. Není zde čas na lenost.“

Velikost a tvar nože často určuje styl útoku. Vasiliev věří, že vám to také hodně řekne o jeho jednotlivém použití. „Když vidíte člověka s rovným a jednoduchým nožem, je pravděpodobnější, že má zdravou a vyváženou psychiku a je to přímá a racionální osoba,“ píše ve svém Ruském průvodci (The Russian Guidebook). Jakákoli odchylka od „tvaru“ základního nože -- zakřivení, zoubkování, úhlování, zvláště dlouhé nebo krátké -- „naznačují osobnostní odchylku, útočnou nebo agresivní osobnost, chladný nebo zasmušilý charakter, (sklon k) násilí nebo prchlivosti.“ (Samozřejmě, někdo se může divit, že nosí takový nůž a není agresivní.)

Vasiliev připouští, že by jeho žáci mohli být zločinci. Říká, že je obvykle odhalí během jedné nebo dvou lekcí, a přesto, že nikdy neodmítl učit kohokoli, doporučuje takovým studentům, aby se zabývali něčím jiným. Dovedu si představit, že by každý spor přesvědčivě vyřešil.

Když jsem se po hodině zchladil a zkontroloval paže od řezání, a spočítal modřiny, Vasiliev začal vysvětlovat. Poznamenal, že potřebuji rozvinout svou psychickou energii. „Lidé myslí, že to je nějaký myšlenkový trik nebo něco jiného,“ říká se smíchem. „Ale je to o tom, mít mysl tak čistou, jak je to jen možné, žádné rozptylování, žádné myšlenky.“ Nakonec to bude tak, že technika již nebude existovat“, říká Vasiliev. „Zastavíte myšlení a tělo reaguje spontánně na protivníka.“ Nazývá se to šestý smysl sebeobrany, kde převládá intuice. „Je to jako vibrace, pozitivní nebo negativní, kterou cítíte, když někoho poprvé potkáte, nebo cítíte, že vás někdo pozoruje.“ Při výuce studentů, když je dobře naladěný, na důkaz této schopnosti, má občas během hodiny zavázané oči. (Když sám trénoval, učili ho identifikovat barvy na papíru dotykem, a poznat, zda sklenice vody obsahuje jed, aniž by ochutnal.)

Než jsem odešel, měl jsem poslední otázku: „Můžete mě naučit jak zabít někoho za tři sekundy?“ (Všichni ze zvláštních jednotek by měli, ne?)

Vasiliev se usmál. „Lidé to hledají,“ říká jeho žena. „Lidé ho vyzývají, zvláště na seminářích. Lidé přicházejí a snaží se najít něco jiného, snaží se přistihnout Vladimíra neostražitého, udeřit ho nebo škrtit zezadu, testují ho.“

„To je problém,“ souhlasí Vasiliev. „Ale oni se obávají, že se sami zraní, takže to není skutečná výzva.“

Zeptal jsem se znovu: „Ale mohl byste mě naučit zabít někoho ve třech sekundách?“

Vasiliev se přestal usmívat. Odmlčel se. Pohlédl mi do očí. „Jistě, proč trénuješ, když bys toho nemohl dosáhnout?“

Volně přeložil a upravil Karel Černý